Okolo roku 2003 se pustil Vítek Šoupal do tvorby prvních webových stránek obce Mukařov/Žernovka/Srbín a domluvili jsme se, že mu napíši článek o historii Žernovky.

http://www.mukarov.cz/turisticke-informace-a-historie/jak-se-u-nas-zilo/mistopis-a-historie-zernovky.htm

Jak jsem tak lovil v paměti, co mi jako malému capartovi vyprávěla  prababička, vybavilo se mi  její vyprávění o lese, kterému se prý hodně dávno říkávalo Pánova Březina. Dnes už si prý tento název téměř nikdo nepamatuje.  Říkala mi, abych tam nechodil, že tam straší.

Před lety se tam zastřelil mladý student  gymnázia, který podle jedné verze tak učinil kvůli špatnému vysvědčení a strachu jít domů a podle druhé verze z nešťastné lásky. Když ho prababička v lese spolu s ostatními našla, protože pracovali kousek odtud při budování lesní školky, všimli si, že je ve stromě, u kterého si mladík vzal život, čerstvě vyryt malý křížek.

Několik let předtím zde  spáchali sebevraždu umrznutím dva nešťastní milenci. Podle jedné verze ještě navíc vypili jed. Podobně jsem byl varován i o lese v Horce a Na Česalce, kam jsme chodili a dodnes chodíme na borůvky a hříbky. Je pravda, že jako kluci jsme prošmejdili kdejaký kout a v lese jsme  trávili celé dny, ale Pánova Březina se do našich her promítala jen zřídka.

Pamatuji se,  jak jsme si s kamarádem na zahradě mé tety, která bydlela na samotě a konec její velké zahrady právě sousedil s Pánovou Březinou,  hráli na to, kdo dohodí kamenem dál do lesa. Jak jsme byli rozjetí, hodil jeden z nás do lesa růžovou skleněnou vázu, která tam byla na kytky. Chtěli jsme ji přinést, ale jen jsme se přiblížili k brance, která vedla do hlubin lesa, oba dva současně jsme najednou věděli, že dál už nepůjdeme :o)

Když jsem byl starší, bylo jasné, že před Horkou jsem byl varován proto, že je tam hluboký kamenolom a spadnout do něj by opravdu nebyl problém. Z tohoto důvodu nám i pan Jiruš, v té době hlídač v lomu, vyprávěl krásné příběhy o velkých čertech, kteří bydlí v Horce a bez mrknutí oka by nás odtáhli pod zem. Jeho snažení ale způsobilo přesně pravý opak a čím více nám barvitě vyprávěl o celé hiearchii pekla a kde všude  jsou tajné vchody, o to víc jsme za ním chodili, poslouchali a ani nedutali. Měl neuvěřitelnou představivost a vypravěčský talent. Je dost možné, že ho naše návštěvy u závory k lomu začaly bavit, proto stále přidával a do detailů nám popisoval jak funguje Luciferova motorka na bílé kafe.

Pánova Březina ale byla o kus dál a žádné nebezpečí v podobě zasypaného kamenolomu jako na Česalce   nebo lomu,  kde navíc probíhá pravidelný odstřel, nehrozilo.

Při sepisování článku o historii obce  jsem se také snažil získávat informace i od svých sousedů  pamětníků. Když jsem se poptával i na onen les, tak mi kupodivu někteří potvrdili, že toto místo své „zvláštní kouzlo“ má.  Protože blízko se nachází  chov koní, dozvěděl jsem se, že i někteří z těchto nádherných tvorů v blízkosti tohoto lesa citelně zneklidní.  Jen název, Pánova Březina, si už  nikdo nepamatoval.

Na konci března r. 2004 jsem se vydal společně s přítelkyní, která o  pověstmi opředeném lese neměla ani ponětí, směrem k Pánově Březině, ale daleko jsme nedošli. V první chvíli, když jsem ji uviděl zaraženou, jsem se domníval, že vidí divočáka, ale její odpověď zněla úplně jinak. Já si ničeho nevšiml, ale když mi popsala podivnou postavu, kterou prý zcela zřetelně zahlédla, pozorně jsem si její popis poznamenal. Za několik dní jsem sepsal článek a poslal ho Vítkovi, aby ho přidal na obecní web jako rozšířený popis Pánovy Březiny. Opravil jsem zde i chybu které jsem se v předchozím textu dopustil. Díky zapnutému „opravovači pravopisu“ ve Wordu se z kněžny Ležárky stala Nežárka. Proto dnes po internetu putují dvě verze jejího jména. Dnes už tento dodatek na stránkách obce není, ale stačil se roznést po internetu na mnoho míst. Např. sem:

http://otomar-knihy.webnode.cz/news/dalsi-z-desivych-lesu-zahadna-panova-brezina/

Nedlouho potom získala obec dotaci z projektu pro rozvoj venkova na vytvoření informačních cedulek nejenom např. k tomu, aby se vědělo kde je kostel, pošta či Obecní úřad, ale i k nasměrování k různým částem jako zajímavosti pro turisty. Protože starosta četl článek a Pánova Březina ho zaujala, nechal vyrobit i tuto tabulku. Tím se Pánova Březina, léta zapomenutý název, ještě více začal dostávat k ostatním lidem.

Internet je aktivní médium, žijící si dnes již svým vlastním životem. V některých případech mění osudy některých z nás, to všichni víme. Od uveřejnění článků na obecním webu  uběhlo několik let a aniž mě něco takového vůbec kdy napadlo, příběhy  Pánovi Březiny se roznesly na mnoho serverů, s různorodou  esoterickou a „duchařskou“ tématikou.  Je nabízena jako typ na strašidelný výlet, nebo místo k důkladnému prozkoumání. Stala se tématem v diskusích a různých fórech. V jednom takovém je příspěvek z prosince roku 2009, kde obyvatelka Mukařova, s nickem Catherin, prý také uviděla podobnou průsvitnou postavu, ale tentokráte i zakrvácenou. Pánova Březina si místo našla i v dámských časopisech v oddílech tajemna a záhad.  Zatím největší trumf je, že se probojovala až na přední příčky spolu s hradem Houska jako nejstrašidelnější místo Česka. Tomu říkám úspěch :o)

Co mi ale chybělo, byly fotografie. U mnohých článků jsou jen ilustrační obrázky. Protože se považuji za viníka, který dal tomu všemu prvotní impuls, vypravil jsem se po Novém roce 2015 do nitra Pánovy Březiny a udělal několik fotografií.

 Zde tedy je….. To je ona Pánova Březina…..i s některými svými strašidly :o)  Ti pozorní najdou  „hlídače“ zlatého kalicha,  zákoutí, kde se zastřelil student z Prahy a poznají místo, kde se naposled objali nešťastní milenci  :o)