Při vzpomínce na loňské léto se mi vybaví  náš první ročník „rodičovské“ akce, kdy jsme si s přáteli chtěli připomenout naše  časy táborničení a vandrování z mladých let a rozhodli se připravit  něco jemného pro začátek,  pro ty  naše nejmenší.  A tak vznikly přípravy na letní  prodloužený víkend v přírodě, s pracovním názvem “ baby postapo – ročník 1″ :-

Den první

Kostra příběhu byla  velmi jednoduchá. Na zemi došlo z důvodu rozsáhlé  havárie k výpadku elektrického proudu, která již trvá více jak tři dny a my se musíme díky  rostoucím bezpečnostním  rizikům, nefunkčnímu vodovodu, neprovoznímu sporáku atd. přesunout mimo civilizaci a dokázat přežít pár dní jen s několika věcmi, které můžeme odvézt autem.

Hlavně díky nejmenším  4 letým bezproudníčkům bylo potřeba vše pojmout  jako zábavnou hru, při které se ale zároveň dozvědí několik užitečných informací a doufejme, že i osvojí pár dovedností. Výběr lokace byl naprosto ideální. Jižní Čechy, samota u hlubokého  lesa, přímo na pozemku  přátel, kteří mají pochopení pro podobné blbiny a poskytli nám pro tyto dny ochotně  azyl na zahradě své chaty.  To nejdůležitější, co jsme měli  k dispozici, byla studna s ruční pumpou, takže bylo jasné, že nezemřeme žízní a udržíme i základy osobní hygieny :-). Dále zde bylo místo na prostorné ohniště a také kout pro postavení stanů. Hlídka měla k dispozici pouze celtu. Do auta se nám  vešla i malá „kotelna“, to abychom nebyli závislí jen na otevřeném ohništi. Protože  hladový baby bezproudník může svojí protivností ohrozit morálku celé skupiny :-).  Blackout způsobil i výpadek BTS stanic, takže mobilní telefony byly bez užitku  a bylo tedy jejich používání zakázáno.  I když u některých dospělých účastníků v nočníh hodinách docházelo  k porušování kázně. Jen ať si nemyslí, že se o nich neví!!!  Příště se bude muset stanovit rozsah případných sankcí!

Hned po postavení tábora došlo k revizi zásob. Měli jsme cca 30 domácích vajec, pečivo, tři pytlíky špaget, několik konzerv, polévky v pytlíku, trocha kafe, čaj, cukr, sůl, meltu, nějakou tu uzeninu, domácí marmelády, dvě lahve mléka, placatku rumu, něco piv, bezinkový sirup, několik pytlíků adventure menu a balík vod pro ty nejmenší. Prostě co se v té rychlosti a zmatku, při hromadném úprku, dalo vybrat ze spižírny. Ve skutečnosti, co jsme koupili v obchodně na náměstí, ale nebudeme to capartům kazit 🙂

Hned prvním obědem tedy byly velmi žádané a vděčné špagety. Nejdříve se  musel rozdělat oheň. Výprava do lesa na dřevo byla tedy nutností a všichni museli povinně nanosit patřičné zásoby. Ti nejmenší aspoň lehké větvičky a suché chraští na podpal. V tom všem zmatku si nikdo nevzpomněl vzít  zapalovač, sirky a neměli jsme ani  podpalovač. V KPZ měl jeden ze starších bezproudníků naštěstí křesadlo a proto bylo potřeba nejdříve těm mladším ukázat, jak tento předmět přemluvit, aby dal tolik žádaný oheň. Proběhlo několik ukázek jak získat březovou kůru a jak si nejen s její pomocí  vyrobit trochu troudu k zapálení. Po pravdě u křesadla jsme se vystřídali všichni a i ti co to uměli, tak zrovna neměli šťastný den.  Naštěstí se ale zadařilo a po nějaké chvilce už praskal oheň pod kotlíkem, v kterém už se ohřívala voda. Po nabrání sil  jsme se museli vydat do lesa  najít úkryt, kde nám zpřátelená skupina  měla zanechat pár užitečných věcí. Z důvodu utajení jsme měli ale jen k dispozici popis cesty pomocí azimutů a vzdáleností k určeným bodům. Nastal tedy čas k získávání znalostí ohledně základní orientace v terénu. Díky perfektní přípravě šlo vše hladce a práci s buzolou  si vyzkoušela naše mládež spolu s nejmenšími, ale oživit si to museli i dospělí. Nebyla jiná možnost, protože při blackoutu jsou nefunkční nejenom mobilní telefony, ale i GPS navigace. Po asi 1km, kdy si všichni natrénovali jak si stanovit pevný bod při daném azimutu, krokovat a přesně z bodu navázat opět na jiný bod, popřípadě počítat kroky z důvodu vybočení z trasy, abychom se zase vrátili na správnou cestu, jsme došli na malý palouček v údolí. Zde v okolí stromu měl být pod zemí  cíl naší cesty, přesněji jak jsme těm nejmenším celou dobu říkali  – POKLAD.  Abychom udělali hledání ještě  více zajímavější, použili jsme hledačku kovů, která ještě měla funkční baterie. Naše drobotina se činila a do několika minut vydala skrýš své tajemství. Mezi kovovými korálky byl také vzkaz od přátel, kde jsme se dozvěděli o vzdálenějším místě hluboko v lese, kde můžeme pomocí barterového obchodu získat nějaké pro nás potřebné zboží a zároveň se můžeme dozvědět co se děje ve světě, z kterého jsme byli nuceni z důvodu bezpečí se dočasně stáhnout. Cestu najdeme pomocí přiložené mapy. Na takovou výpravu je potřeba být ale dostatečně fit, vzít si dostatek vody a jídla na cestu a hlavně se domluvit na přesném postupu. Akce byla domluvena na příští den.

Po návratu do tábora jsme se opět museli vydat na dřevo a tentokrát udělat o něco větší zásoby k večernímu ohni. Během příprav byli ti nejmenší seznámeni asi s nejdůležitějším předmětem každého bezproudníka, a to je nůž. Je to všestranný  nástroj i užitečný pomocník, a proto se nože nikdy nevzdáváme. Nikdy a nikým si ho nenecháme vzít! V nouzi může zajistit obživu a když je úplně nejhůř, může posloužit  i jako zbraň.  Pro začátek nečekalo bezproudníčky nic těžkého. Po krátkém natrénování na větvičkách, bylo následně potřeba si  umět na konci klacíku ořezat špičku kapesním nožíkem, aby bylo možné si upéct  buřtíka. Protože nejen každý kluk, ale i každá správná holka má mít svůj nůž a umět s ním zacházet :-). Protože se velkému zájmu těšilo křesadlo, byl zde aspoň prostor  vyzkoušet si jak s pomocí nože vytvořit jemné hoblinky na podpal i jak nařezat pláty březové kůry a hlavně využít  ty drobné části připomínající cigaretový papírek. Následovalo už jen škrtání spolu s hledáním správného úhlu, vzdálenosti od troudu, pevnosti úchopu a hlavně projevu radosti, když se zadařilo a zrodil se plamínek.

Večerní sezení u ohně má a vždy mělo své kouzlo. Praskání dřeva, sledování plamenů i poletujících jisker a vnímání hřejivého tepla ve tváři. Jiné to nebylo ani tento večer. Jsou to ty nejkrásnější momenty a mnozí z nás na nich mají vypěstovanou silnou závislost. K dramatickému dokreslování našeho příběhu nám i dobře posloužilo, že  široko daleko nebylo vidět žádné umělé světlo, večerní a později noční zvuky lesa a navíc  z dálky se rozléhající  exploze ohňostroje. To bylo jak na objednávku. Proběhly ještě poslední úpravy plánů na zítřejší den a následně postupné odpadávání účastníků od ohně přímo do spacáku a říše snů.

Den druhý:

Krásné letní ráno při poslechu lesních pěvců,  kochání  se božským klidem, ranní očista pod pumpou a  pak rychlé přípravy na snídani. Takové to tehdy bylo. Když už nás postihlo takové neštěstí a musíme tu žít  ve vyhnanství bez elektrické energie, tak to neznamená, že se budeme šidit ještě na jídle. Konečně hobiti také neměli elektřinu a jak si dokázali ten život zpříjemnit. Gulášovka na ohni s bramborem, kdo chtěl mohl si dát vajíčka, šunku a i ta  paprika a rajčata  připravená nad plamenem se to ráno nějaká našla. Kafíčkový dýchánek v nerez pítkách narušil jen jeden bezproudník ujíždějící na meltě :).  Zkrátka bylo potřeba se pořádně posilnit, protože nás čekal skoro celý den v lese a ještě za pochodu. Každý si zodpovídal za svůj batoh a v něm za své jídlo na 3/4 dne, vodu, nouzové oblečení, pláštěnku či pončo a nůž.  Vyrazili jsme. Z důvodu bezpečnosti jsme se  museli až na vyjímky  vyhýbat všem cestám a snažit se procházet spíše terénem, který nás bude aspoň trochu krýt. K tomu jsme právě opět potřebovali buzoly a řídit se podle azimutů. Tentokrát jsme měli i mapu, tak jsme si všichni oživili její používání. Průchod lesním terénem nebyl vždy úplně jednoduchý. Museli jsme  procházet vysychajícím potokem, malými smrčinami stoupat do kopců i slézat srázy. Přestávky jsme využívali nejen k posilnění, ale ve smíšené části lesa také k poznávání stromů podle kůry, plodů a listů. Bylo to náročné, ale cíle své cesty jsme dosáhli zhruba po dvou hodinách. Skalní část nad mírným srázem byla tím místem, kde jsme mohli provézt směnný obchod.  Ve skutečnosti na onom místě byla ukryta „keška“, kterou museli nejdříve nejmladší bezproudníčci najít. K velké radosti se zadařilo a my mohli pokračovat ve svém příběhu. Udělali jsem potřebný zápis a následně provedli výměnu. K obchodu jsme měli krabičky nábojů do krátké zbraně  (ve skutečnosti jsme do kešky dali  prázdnou nábojnici  9mmLug). Po zapsání a uložení jsme naše nejmenší osazenstvo informovali, že se nám výměnou za cenné střelivo podařilo získat několik metrů paracordu s karabinkami a velmi cennou věc – emergency radio. Díky němu se můžeme dozvědět, jaká je situace v zemi a jaké jsou vyhlídky našeho návratu opět k normálnímu životu, tedy zpátky do civilizace. V případě, že by nebylo možné zachytit žádné vysílání  na vlnovém rozsahu středních ani krátkých vln, znamenalo by to, že je opravdu velmi zle a naše vyhnanství by velmi pravděpodobně bylo na hodně dlouho ne-li na stálo a byla by to pro nás i jistota holého boje o přežití a s tím spojené změny na žebříčku hodnot.   Přístroj již neměl baterie, ale jeho výhoda právě spočívá v možností získat pro svoji funkci cennou energii   díky vestavěnnému  solárnímu článku nebo dynamu na kličkuPři poslechu jsme zachytili několik nečitelných stanic na krátkých vlnách, ale na pásmu ultrakrátkých vln bylo ticho. Situace tedy není naprosto nejhorší. Pro nás to znamená, že se sice nacházíme  v oblasti postižené výpadkem, ale vzdálenější okolní svět zdá se že „žije“. Rozhodli jsme se na místě nějaký čas zdržet a využít ho hlavně k posilnění teplým jídlem, k nabrání sil a také přišla na řadu, díky padákové šňůře, výuka základních uzlů, které by měl každý bezproudník  perfektně ovládat a zabrousili jsme i do základů zdravovědy. Např. jak si poradit v terénu se zvrknutou, případně zlomenou nohou nebo  jak zastavit krvácení,  v jakých situacích můžeme použít škrtidlo a na jak dlouho dobu a kdy naopak škrtidlo nepoužíváme. Zhruba po hodině a půl jsme se vydali opět na cestu zpět do tábora. Zpáteční cesta už byla delší, bezproudníčci byli unavení a také nás tolik již nehnal čas. Cestou jsme  sbírali smolu ze stromů na večerní výrobu pochodní.

Při příchodu nastala opět rutijní cesta pro dřevo na oheń, kterou jsme již částečně zvládli při cestě na zpět, když jsme se blížili na základnu. Po odpočinku z dlouhého výletu nastala výuka pletení náramku z paracordu spolu s ukázkami využití, aby každý bezproudník byl do budoucna dobře vybaven a uměl si  s tímto materiálem poradit a v případě nouze ho využít. Ještě před večeří přišla na řadu výroba smolných loučí. Poměrně primitivní metoda, kdy se za pomoci staré plechovky a ohně roztaví smola a s použitím nepotřebného kusu látky se v několika vrstvách namotá na klacek. Po zatuhnutí je pochodeň připravena k zapálení. Až na poslední akci jsme tímto program  dnešního dne zakončili a opět si užívali klidu při otevřeném ohni mimo dozahu civilizace. Nevím jakou souhrou šťastných to náhod k nám i tento večer opět doléhaly zvuky vzdálených detonací ohňostroje. Někdo tam nahoře nás má rád a chtěl nám ještě více dokreslit atmosféru našeho příběhu. Poslední, co nás ještě čekalo, byla noční bojovka pro malé a nejmenší. Starší bezproudníky čekal noční výlet do hlubin  lesa s příkazem nalézt na jednom rozcestí jistý nákres a donézt ho do tábora a pro naše nejmenší byla připravena jen okružní cesta  okolo okraje lesa. Vše dopadlo dobře a naši ušlapaní nejmenší usnuli po krátkém čase přímo u ohně.

 

 
 
 
 
Den třetí:

Třetí ráno jsme si všichni dopřáli o něco víc lenošení a opět neošidili snídani. Došlo i na míchaná vajíčka. Kotelna se opravdu velmi dobře osvědčila. Dnešní poslední den jsme se rozhodli věnovat obraně a zároveň se mělo jednat o takový volnější částečně odpočinkový čas. Začala střelba lukem. Podmínky jsme k tomu měli více než ideální. Balíky na poli ze slámy a hlavně dostatek prostoru. Nejdříve ale bylo nezbytné provést základní seznámení s bezpečným zacházením se zbraní a hlavně vysvětlit, co přesně znamená pojem „bezpečný prostor“. Lukostřelba vzbudila velký zájem a vydržela nás všechny bavit až do pozdního oběda a totálního roztrhání terčů. Po posilnění a odpočinku jsme přistoupili ještě o jeden level výše a částečně se přiblížili v rámci možností ke zbraním současným, protože bezproudník bohužel musí počítat i s tím, že v případě nouze se musí spoléhat jen sám na sebe, případně na svoji skupinu. Umět používat zbraň, znamená získat  ve světě, kde  přestala fungovat pravidla,  vyšší šanci na přežití a díky tomu se i dočkat případného návratu do normálu.  Cvičení s dlouhou zbraní nám velmi dobře zastoupila klasická vzduchovka s puškohledem  a jako krátkou jsme měli k dispozici airsoftového Glocka 19 plněného plynem. Pistole nám i dobře posloužila k názorným ukázkám bezpečné manipulace, i k možným variantám skrytého nošení. To odpoledne si asi všichni přišli na své a naše nejmenší nejvíce ze všeho bavilo zalepovat černými lepítky stopy po střelách v terčích. Po ukončení střeleb jsme vyrazili do lesa na sběr březové kůry. Nařezanými pláty  jsme postupně naplnili plechovou nádobu, nanosili dřevo a rozdělali oheň k výrobě březového oleje. Touto jednoduchou metodou, kdy se jedna nádoba naplní kůrou a uzavře s malým otvorem ve dnu a druhá nádoba se zakope do země jsme chtěli názorně ukázat, jak by se dalo v nouzi svítit v  lampě, když by nebyl již k dispozici průmyslově získávaný lampový olej.  A jak se naši nejmenší po setmění s radostí  přesvědčili, lampička skutečně svítila. Nastal poslední večer a závěrečné shrnutí našeho bezproudnického pohrávání. Byli jsme všichni rádi, jak jsme si to užili a už se začaly u ohně zpřádat plány na druhý ročník. Padaly návrhy na filtrování vody, mletí obylí, výrobu provazu z  líka, troudu z troudnatce, svíček, dát za uši králíkovi a připravit si ho na ohni, stavbu lesních přístřešků, přenocování v lese, ale i mnohem méně nápadné oblečení  pro nejmenší, postup terénem v přesně daných formacích a mnoho dalších nápadů. Doufejme, že se nám zadaří a budeme moci druhý ročník zrealizovat. Užívali jsme poslední okamžiky u večerního ohně a bezproudnické atmosféry a opět odnášeli spící bezproudníčky od tepla ohně do spacáků.

Den čtvrtý:

Naše poslední ráno už se neslo v duchu balení, úklidu a hlavně příprav návratu do postupně vzkřísené civilizace, která už jak jsme se dozvěděli z našeho  rádia, se stala opět stabilní a po rozsáhlých opravách opět pod napětím. Ještě než jsme začali s bouráním stanů, došlo k formálnímu ukončení akce, poděkováním všem za účast a oficiální jmenování našich mladších a nejmladších  za skutečné bezproudníky i s dodaným „certifikátem“.  Po společném úklidu a sbalení jsme se už všichni těšili na řízek, bramborový salát a zmrzlinový pohár ve vzdálenější vyhlášené restauraci, abychom celou akci zakončili něčím velmi příjemným. Tak zase v létě a hlavně si přejme, abychom si na to vše mohli i v budoucnu jen hrát :-).

 

 

 

 

 

 

 

Nahrávání souborů