Také máte rádi oheň ? Tedy, když je pod kontrolou a neškodí samozřejmě :o) Letní ohýnky čouďáčky i pohled do krbových kamen při zimním lenošení pod dekou s hrnečkem svařáku v ruce, když se venku čerti žení? Neznám snad nikoho, kdo by si tyto okamžiky neužíval a nenechal se vlákat na ten uklidňující pohled do plamínků táboráku a nebo se nepodal sálavému teplu z kachlových kamen. Když je k tomu ještě orosené točené či dobré víno, přijdou si všechny smysly na své :o)

A není se čemu divit. Oheň nás doprovází tisíce let a po celou tu dobu, když si odmyslíme posledních cca 100 let, byl velmi důležitým a potřebným společníkem, sluhou i ochráncem. Soužití s ním nás ovlivnilo víc než tušíme a zanechalo v našich genech hodně hluboký obtisk. Pohled do krbu uklidňuje, zvuk praskajícího dřeva a jeho vůně v nás okamžitě vyvolá pocit tepla, zázemí, domova i bezpečí. Chuť jídla připraveného na ohni  je nezaměnitelná a kdo spal někdy na peci mi dá za pravdu, jaký je to pocit a jak se krásně usíná, když cítíte po těle příjemné teplo. Partnerství s tímto živlem nám dalo ale ještě mnohem více. Díky němu má většina z nás velmi pozitivní vztah k žlutooranžové “teplé” barvě. To se promítá i do vnímání barev světla. Zapadající slunce, když je nízko a osvětluje krajinu do  teplých tónů, dokáže upoutat a zaujmout snad každého, i toho, kdo chodí po světě s hlavou skloněnou. Této jednoduché skutečnosti využívá nejedna reklamní agentura a když se provádí postprodukce ve studiu, úmyslně se tónují fotografie do teplých nebo naopak studených odstínů, podle toho o jaký druh záběru se jedná a jak má diváka oslovit.  Když začali výrobci chrlit první úsporné žárovky, moc se s nadšením nesetkali. Kdo by také chtěl mít v bytě světlo jak v márnici. Pouhá barva světla a z pocitu tepla, pohody a klidu se stal dojem chladu a strohosti. Náš mozek totiž vnímá mnohem víc než si myslíme. Ochuzené spektrum barev, i když není přímo zrakem patrné, nedokáže nasytit všechny receptory tak jak to tisíce let dělal jiný mnohem bohatší zdroj.  A co potom světlo ohně ve tmě. Když jsem byl poprvé v Českém Krumlově na loučovém průvodu nočním městem, byl to nezapomenutelný zážitek. Když se k tomu přidal zvuk bubnů a píšťal, bylo to jako se propadnout do hlubin času.

Jsem přesvědčen, že i z tohoto důvodu se před lety zavedl v Mukařově lampiónový průvod noční obcí. Podvědomě víme, že se nám  bude líbit, že světýlka svíček a barevných lampiónků nás budou těšit a budeme si užívat ten zajímavý a i trochu tajemný noční výlet okolo rybníka a ulicemi obce. Máme to prostě v sobě. Asi nejvíce ale naplňuje naše děti. To je  znamení, že se tento zvyk dlouho udrží. Letošní již desátý lampioňák měl opět bohatou účast, přibyly krásné malé perníčky pro každého návštěvníka  a co se mi  velmi líbilo, že jsem viděl mnoho podomácku vyrobených lampiónků. Barevná světýlka pomalovaná pastelkami, obohacená o barevné podzimní listí i krásně vyrobené lucerničky. Věřím tomu, že se nás tato tradice bude pevně držet a už se těším na příští rok.