Tělo ( u revolveru říkáme rám)

 

Vnitřní automatická pojistka – Blokace zápalníku. Touto pojistkou je vybavena např. ČZ 75 B, ale hlavně drtivá většina moderních samonabíjecích krátkých zbraní určených k nošení. Naopak některé zbraně čistě pro sportovní střelbu tuto pojistku nemají. Pojistka slouží k blokování zápalníku a to tak, že zápalník udeří do zápalky pouze tehdy, jestliže je plně stisknuta spoušť. V případě tedy kdyby byl náboj v komoře, kohout ve své nulové poloze tedy přímo na zápalníku a zbraň by upadla přesně na kohout, tak tato pojistka zabrání aktivaci  zápalky. Pojistka je trvale aktivní a deaktivace probíhá  automaticky a to pouze v momentě stisku spouště.

 

Střelivo

Ten kdo se pečlivě naučil testové otázky, tak z jedné otázky už ví, že střelivo mimo jiné dělíme podle způsobu zápalu, a to na střelivo se zápalem Lefaucheux, středovým a okrajovým. Pokud jde o první zmíněný, tak s tím se pravděpodobně nikdy nesetkáte. Je to prastarý a dnes už nepoužívaný typ z první poloviny devatenáctého století. Znají ho milovníci historie, ale u zkoušek se  na něj nikdo určitě ptát nebude. Na který se ale určitě ptát mohou je střelivo se středovým zápalem. Tento druh střeliva používá většina krátkých i dlouhých  kulových, samonabíjecích i opakovacích zbraní např. tedy pistole v ráži 9mm, která se u zkoušek vyskytuje nejvíce a tvoří hlavní část průběhu přezkoušení nabytých znalostí.

 

Kulový náboj se skládá z několika jednotlivých částí.

 

 Výmetná náplň

Nebo-li také střelný prach. Dnes se do nábojů používá tkzv. bezdýmný prach, obsahující nitrocelulózu a nitroglycerin. Existuje mnoho druhů, některý je dvojsložkový, jiný jednosložkový, s různým výkonem, „pomalý“, „rychlý“, pro pistolové nebo puškové střelivo, ale to pro zkoušky  není nutné znát. Stačí vědět, že prach je uvnitř náboje a jeho funkce je pro samotný výstřel naprosto zásadní, protože jeho zapálením nastane okamžitá chemická reakce, která má za následek vznik a rozpínání plynů, které dodají střele onu potřebnou energii. Jednoduše řečeno, čím objemnější nábojnice, tím více prachu který zahoří a tím získá střela větší výkon.

Praktická část zkoušky je rozdělena na dvě části. První se týká bezpečné manipulace se zbraní při jednotlivých činnostech a druhá samotné střelby. Přezkoušení z manipulace  se může odehrávat třeba i na učebně, protože se používají jen školní náboje, tedy náboje bez výmetné náplně a zápalky a nebo přímo na střelnici. To vždy záleží na komisaři.  V každém případě v momentě, kdy se ocitnete před komisařem a stolkem, na kterém je zbraň, první, co musíte mít vyřešené, je mít, jak už je výše zmíněno, určený bezpečný prostor. Jestliže se zkouška provádí přímo na střelnici, určí zpravidla komisař jako bezpečný prostor dopadovou plochu střeliště ohraničenou prostorem, který udává přímo střelecké stání (stanoviště). Do tohoto prostoru je tedy nutné při manipulaci se zbraní mířit. Je možné zbraň otáčet kolem osy hlavně, ale nemělo by se se zbraní manipulovat vlevo, vpravo, nahoru, dolu, případně si zbraň přehazovat z ruky do ruky apod. Povolené otáčení je pro představu jako kdyby byla zbraň nasunutá ústím hlavně na tyč. Lze tedy pouze otáčet ve směru kruhu podél pomyslné osy.

 

1A: Převezměte zbraň, Zjistěte stav zbraně, Zkontrolujte zbraň apod.

Úkolem je převzít zbraň odpovídajícím způsobem, zamířit s ní do předem udaného bezpečného  prostoru a po celou dobu manipulace u toho setrvat. Dále zkontrolovat zbraň. To se provádí tak,  že se provedou přesné úkony k jejímu vybití. Dále bezpečně odložit zbraň. Existují tři možnosti jak zbraň správně odložit, ale pro tento úkol  doporučuji pouze dvě, které budou uvedené v postupu. Jako poslední vyprázdnit zásobník. Tím by měl být tento úkol splněn. 

Postup :

1) Převezmeme zbraň pravou rukou (pravák) a to tak, abychom se žádným z prstů nedotýkali spouště, kohoutu a lučíku. Pokládáme ukazovák podél těla zbraně a špičkou ukazováku se  můžeme dotýkat špičky rozborného čepu. Zbraň by měla správně být položená tak, aby hlavní směřovala do bezpečného prostoru a mechanickou vnější pojistkou směrem vzhůru. Jestliže se rozhodneme si zbraň otočit za pažbičku tak, aby se nám jako pravákovi lépe brala do ruky, je lepší se na tento krok zeptat komisaře. Zamíříme se zbraní do bezpečného prostoru

 

2) Začneme s kontrolou zbraně, tedy s postupem vedoucím k jejímu vybití. Levou rukou (pravák) vypustíme zásobník a odkládáme ho za stálého míření do bezpečného prostoru na stolek.

 

 

3) Mírně pootočíme zbraň tak, aby vyhazovací okénko směřovalo  šikmo k zemi.
Zatáhneme levou rukou za konec závěru. Za to místo kde jsou pro tento účel vroubky. Nikdy nezatahujeme za závěr odněkud z prostředka nebo pomalu až u ústí hlavně. Natáhneme závěr až na maximální polohu. Není to ani tak o síle, jako spíš o švihu. Jestliže se v komoře nachází náboj nebo nábojnice, zpravidla vypadne okýnkem a nebo šachtou zásobníku. Rozhodně se nezajímáme o osud onoho vypadlého náboje a to do doby než bezpečně odložíme zbraň !

4) Pustíme závěr, který se díky napnuté vratné pružině opět navrátí do stavu, kdy uzavírá nábojovou komoru.
Opět ještě jednou zatáhneme za závěr. Někdy se totiž může stát, že vytahovák náboj nezachytí a nevytáhne. Někdy může komisař i úmyslně vyhazovacím okýnkem vložit před našim příchodem do zbraně náboj a při prvním zatažení vytahovák tento náboj nevytáhne. Proto je žádoucí za závěr zatáhnout minimálně dvakrát a to i rychle za sebou !

V tomto bodě, zvláště když jsme se přesvědčili, že z nábojové komory vypadl náboj, jsme si téměř jistí, že zbraň již není a nemůže být nabitá, nicméně ještě se musíme přesvědčit pohledem. Musíme takto provést kontrolu šachty zásobníku, nábojové komory a v ideálním případě i hlavně. Pamatujte, že to musíte dělat tak, aby komisař viděl, že víte co děláte. Proto pomalu a důkladně. V případě kontroly prosvítání světla hlavní záleží  na osvětlení. Ve světle vyšeptalých zářivek na  kryté střelnici většinou nemáme moc šanci tuto kontrolu uspokojivě provézt. Abychom tedy mohli pokračovat v kontrole zbraně, musíme si vybrat ze dvou postupů.  Klasický postup je držet levou rukou natažený závěr a pohledem provést kontrolu komory, šachty zásobníku a pokusit se vhodným úhlem pohledu zahlédnout prosvítající světlo hlavní. Mně osobně tento postup nepřipadá moc komfortní, protože pravou rukou musíme držet zbraň, levou rukou se pereme s vratnou pružinou a do toho všeho se musíme různě naklánět a krčit abychom shlédli vše co je potřeba a přitom drželi zbraň stále ve stejné poloze. Obě ruce máme zaměstnané a do potící se levé dostáváme pozvolna křeč. Když k tomu připočteme stres ze zkoušky a neustálou kontrolu, abychom se zbraní neuhnuli mimo bezpečný prostor, není to pro někoho, kdo tuto činnost nemá a ani ještě nemůže mít dobře zažitou,  žádná legrace.

Druhý postup :

5) Smyslem druhé varianty je kontrola zbraně tak, abychom měli jednu ruku volnou a nemuseli jsme držet závěr proti síle vratné pružiny.V momentě, kdy máme natažený závěr v zadní poloze z důvodu  vyprázdňování nábojové komory, využijeme záchyt závěru a pomocí palce té ruky, ve které držíme zbraň, nadzvedneme záchyt závěru směrem vzhůru. Tím závěr zajístíme v zadní poloze a získáme volnou ruku a nemusíme silou držet závěr natažený.

6) Při stálém míření do bezpečného prostoru zkontrolujeme pohledem jak nábojovou komoru, tak šachtu zásobníku. Při této operaci je potřeba se zbraní malinko otáčet, ale stále jen ve směru osy hlavně. Ta musí stále mířit stejným směrem. Pod určitým úhlem se podívat do nábojové komory a mělo by slabě prosvítat světlo skrz hlaveň.

 

7) Jestliže zjistíme, že je v komoře náboj, nikdy se ho nesnažíme vyklepat nebo nějak vytahovat prsty, klepat zbraní apod. V takovém případě závěr pustíme (nebo stiskneme záchyt závěru aby se závěr uvolnil z pohotovostní polohy) a opět zatáhneme, abychom použili funkci vytahováku. Můžeme zbraň víc natočit vyhazovacím okýnkem k zemi. Jestliže ani toto nepomůže, jedná se velmi pravděpodobně o závadu vytahováku. Oznámíme komisaři  (toto se nám u zkoušky ale velmi pravděpodobně nikdy nestane)!

8) Jestliže máme zkontrolováno, tedy komora, šachta, hlaveň, je našim posledním úkolem zbraň bezpečně odložit. V případě, že máme zachycen závěr, je to následně mnohem jednodušší, protože  zbraň se již nachází ve stavu, kdy ji lze bezpečně odložit. Položíme ji tedy tak, aby hlavní směřovala do bezpečného prostoru a zároveň aby vyhazovací okénko směřovalo směrem vzhůru, aby bylo stále vidět do prostoru nábojové komory. V této (pohotovostní)  poloze, když necháme ležet zbraň je vše v pořádku, protože se jedná o jeden ze tří způsobů bezpečného odložení. Co je ale nutné ještě zkontrolovat je pro všechny případy se ujistit, že ve zbrani skutečně není zásobník. Kdyby tomu tak bylo, jednalo by se o hrubou chybu a konec zkoušky. Představme si situaci, že zásobník v této poloze zůstane ve zbrani a je v něm náboj. Záchyt závěru může povolit a náboj se díky mechanismu přebití ihned dostane do nábojové komory. Kohout je na pracovním ozubu a zbraň není zajištěna vnější mechanickou pojistkou. Je tedy asi každému jasné co to znamená. Proto je u tohoto odložení zbraně krajně důležité ujistit se, že zásobník opravdu není ve zbrani. To že leží zásobník vedle zbraně, nelze vždy brát za bernou minci. Není to jediný zásobník na světě. Proto se doporučuje před tím, než se zbraň odloží v této „pohotovostní poloze“, vsadit na jistotu a do prostoru šachty např. jen zasunout prst druhé ruky a tím se ujistit, že je možné skutečně takto zbraň odložit.

9) V případě první verze, po kontrole nábojové komory, šachty a hlavně, se závěr, po té co ho pustíme, díky síle vratné pružiny vrátí do své výchozí polohy, ale my už jsme si jistí a hlavně máme to ověřeno, že je zbraň vybitá. Nachází se ale  ve stavu, kdy ji nemůžeme ještě odložit, protože kohout se nachází na pracovním ozubu (je plně natažený). Kdybychom takto odložili zbraň, byla by už zkouška za námi a mohli bychom si tak maximálně domluvit opravný termín. Proto je potřeba bezpečně vybít kohout. Jsou dvě možnosti. První možnost je „rána jistoty“. Za stálého míření do bezpečného prostoru vložíme prst na spoušť a stiskneme jako kdybychom počítali se situací, že zbraň vystřelí. V tomto případě se tak pochopitelně nestane a dojde k vybití kohoutu do nulové polohy. Následně bychom ještě měli kohout nastavit na bezpečností ozub, ale to většinou komisař nevyžaduje. V této situaci můžeme již zbraň odložit a to opět tak, aby hlavní směřovala do bezpečného prostoru. Oproti předchozí verzi (v pohotovostní poloze) musíme ale zbraň odložit tak aby navrchu byla mechanická vnější pojistka (jedná se o druhou možnost bezpečného odložení zbraně.). V případě, kdy si  komisař ránu jistoty nepřeje a zbraň navíc není vybavena bezpečným vypouštěním kohoutu  (decock) jako má např ČZ 75 D, existuje už jen jediná bezpečná cesta jak kohout vybít a to je tzv.

 

Bezpečné vybití, na palce.

Postup je takový, že palec té ruky v které držíme zbraň (budeme vycházet ze situace, že střelec je pravák), položíme na kohout a to tak abychom kohout byli schopni takto udržet proti síle bicí pružiny. Palec druhé ruky, nebo spíš jeho špičku, vložíme mezi kohout a zápalník. 

 

V druhém kroku stiskneme spoušť a přirozeně ucítíme na pravém palci, že kohout se uvolnil. Postupně pravým palcem přibržďujeme kohout, který se zastaví o náš levý palec.

 

Pak už jde jen o souhru obou palců. Pravý palec stále drží kohout a postupně ho uvolňuje, přesně tak jak levý palec vysouváme ven. Nakonec se kohout zastaví na bezpečnostním ozubu a tím jsou oba palce již volné. Tímto je kohout bezpečně vypuštěn a zbraň odložíme víše popsaným způsobem.

 

10) Poslední co nás ještě čeká, je vyprázdnění zásobníku ve kterém se nacházejí školní náboje. Tento postup, který je zde v deseti bodech uveden, se následně bude opakovat téměř ve všech dalších úkolech, které následují a bude připomenut jen jako KONTROLA nebo VYBITÍ ZBRANĚ. Je to základní postup, který musíme udělat vždy, když bereme zbraň do ruky. Perfektní zvládnutí je základ bez kterého se nelze posunout dál a navíc chyba nebo opomenutí nějakého kroku může v reálu znamenat zranění v nejhorším případě i smrt.

 

 

2B: Proveďte rozborku zbraně, připravte zbraň na čištění !

Úkolem je převzít zbraň odpovídajícím způsobem, zamířit s ní do bezpečného  prostoru a provést KONTROLU zbraně.  Dále provést úkony k základnímu rozebrání, kdy musíme opět postupovat tak, aby zbraň stále směřovala do bezpečného prostoru a za žádných okolností jsme se prstem nedotýkali spouště. Jako poslední úkon provedeme pohledem kontrolu průchodnosti hlavně. Na stolku bude ležet zásobník, záchyt závěru (rozborný čep), vratná pružina s vodícím válečkem, tělo, závěr a hlaveň. Tím by měl být tento úkol splněn. Je třeba počítat i s tím, že komisař bude chtít ukázat a následně popsat jednotlivé (většinou jen hlavní) části zbraně. Může přijít řeč na značku zkušebny, registrační číslo zbraně, popsat přesnou funkci zbraně, jak probíhá přebití atd.

Postup :

1) Převezmeme zbraň způsobem tak jak je popsán v bodě A a míříme do bezpečného prostoru. Jestliže je zbraň v pohotovostní poloze, tedy je závěr zachycen v zadní poloze, stiskneme záchyt závěru a závěr se vrátí do výchozí polohy. Provedeme KONTROLU ZBRANĚ (bod A).

2) Natáhneme kohout na bezpečnostní ozub. Pravou rukou držíme zbraň a prsty pravé ruky stáhneme závěr dozadu tak, aby se sešly rysky na závěru a na těle zbraně.

 

 

3) Levou rukou zatlačíme na rozborný čep a postupně vyndáme záchyt závěru. Někdy to jde hodně ztuha, ale bývá zvykem, že zbraně, na kterých se provádí přezkoušení z bezpečné manipulace, jsou už tak „vyžvejkané“ a uvolněné, že to nebývá problém a záchyt lze snadno vyndat.  Je ale nutné si hlídat, aby seděly rysky proti sobě. Když to ani tak nejde, lze si pomoci dnem zásobníku, kterým lze zatlačit na čep a tím ho uvolnit.

4) Závěr opatrně vysuneme vpřed a odejmeme ho z drážek těla zbraně. POZOR, i když se to může zdát jako malichernost, jestliže je hlaveň stále v závěru spolu s vratnou pružinou, ale už odejmutá z těla zbraně, musíme stále hlavní mířit do bezpečného prostoru,!

 

5) Tělo odložíme a ze závěru vysuneme vratnou pružinu na vodícím válečku. Jako poslední vyndáme ze závěru hlaveň a hned zkontrolujeme pohledem její průchodnost. Provedeme kontrolu těla zbraně, bicího mechanismu, závěru, úderníku i vratné pružiny.

3C: Zbraň vyčištěna, proveďte složení zbraně!

Úkolem v tomto případě je v prvé řadě uvědomit si, co je hlavně nutné zkontrolovat, než budeme zbraň kompletovat. Dále provést přesně sestavení zbraně, provést kontrolu funkčnosti, tzn. chod závěru a vyzkoušení spoušťového mechanismu a bezpečné odložení plně funkční zbraně.

Postup :

1) Provedeme pohledem kontrolu průchodnosti hlavně! Při čištění by mohlo dojít k ucpání atd. Některý komisař prý využívá tohoto momentu, že do hlavně vloží nepozorovaně např. papír atd a zajímá se o to jestli hlaveň zkontrolujeme. Opomenutí tohoto kroku je bráno jako chyba a zkouška v tuto chvíli pro nás může skončit. Zasuneme hlaveň do závěru a přidáme vratnou pružinu. Vezmeme tělo zbraně,  míříme do bezpečného prostoru a do drážek nasuneme závěr, který stáhneme až na rysky. Držíme prsty pravé ruky závěr a levou rukou vkládáme záchyt závěru.

2) Po zacvaknutí provedeme 2x-3x kontrolu funkce stahování závěru, jestli je mechanismus v pořádku.
Provedeme ránu jistoty, abychom bezpečně vybili kohout a navíc zkontrolovali mechanismus bicího ústrojí. Ve stavu, kdy máme kohout vybitý (na zápalníku), opět zopakujeme ránu jistoty, tentokrát z důvodu abychom vyzkoušeli funkčnost dvojčinné spouště, tedy plné natažení a uvolnění kohoutu při stisku spouště. Zbraň je vybavena spoušťovým mechanismem SA/DA. Je ale možné, že si komisař ránu jistoty nepřeje např. z důvodu ničení zbraně a proto vybijeme na  palce. Zbraň bezpečně odložíme již výše zmíněným prvním nebo druhým způsobem.

3) Jestliže komisař určí, zasuneme ještě před odložením zásobník. Komisař by se nás v této chvíli mohl zeptat, jak budeme postupovat, když budeme chtít mít náboj v komoře a zbraň si takto dát do pouzdra. Jde hlavně o to, že i když je zbraň vybavena vnitřní automatickou pojistkou, tedy blokací úderníku, je nutné v tomto případě mít kohout na bezpečnostním ozubu !

 

4D: Připravte zbraň ke střelbě !

Úkolem je provést přesný postup k nabití zbraně a při dodržení všech pravidel mířit stále do bezpečného prostoru s prstem mimo spoušť a očekávat další úkol.

Postup:

1) Jako první činnost je nutné zeptat se  komisaře (pochopitelně jestliže předem sám neurčí), jestli v případě tohoto povelu máme i natáhnout závěr a tím vložit náboj do komory anebo jestli se za splnění úkolu považuje jen vložení nabitého zásobníku, kontrola a míření na cíl a očekávat další povel k natažení zbraně!

2) Jestliže máme z předešlého úkolu stále vysunutý zásobník mimo zbraň, začneme tím, že nejdříve do zásobníku vložíme školní náboje.

3) Bereme zbraň do ruky, proto opět musíme provést KONTROLU ZBRANĚ a míříme do bezpečného prostoru.

4) Vložíme do zbraně zásobník a na základě předchozí domluvy zatažením závěru dopravíme náboj do komory.

5) Kohout je natažený, náboj v komoře, míříme do bezpečného prostoru s prstem stále mimo spoušť a čekáme na další úkol.

 

 

6) V tomto případě většinou dá komisař povel ke střelbě. Stiskneme spoušť a komisař nám oznámí, že došlo k závadě na zbrani. Většinou se u zkoušek rozlišují 3 nejčastější závady. Selhač, Selhač se slabou ranou a Zádržka. Je na komisaři jakou zvolí.

 

5E1: Závada – Selhač

V podstatě se nám to u takto cvičné „střelby“ se školním nábojem fyzicky skutečně stane :o) Prázdné cvaknutí, kohout se vybije, zůstane ve své „nulové“ poloze na zápalníku a pochopitelně nemůže dojít k přebití zbraně.

Závada může mít dva důvody. Buď se jedná o závadu na zbrani, konkrétně tedy na zápalníku, popřípadě se může jednat i o závadu pojistky zápalníku, kdy se nepředá kinetická energie z uvolněného kohoutu zápalníkem na zápalku anebo se jedná o závadu střeliva, konkrétně tedy vadné zápalky v náboji. To se v této situaci zatím nedá přesně určit.

Náplní tohoto úkolu komisař hlavně zjišťuje jestli je nám jasné co se přesně stalo, o jakou závadu se jedná, jaké nebezpečí hrozí, jestliže opomeneme jedno zásadní pravidlo a jak budeme postupovat.

Postup:

1)  Stále míříme se zbraní do bezpečného prostoru a sundáme prst ze spouště.

x)  Jestliže je zbraň vybavena spoušťovým mechanismem SA/DA, nebo DAO, lze stiskem spouště zopakovat a pokusit se tedy znovu aktivovat zápalku. Tento postup se nedoporučuje používat u spouště typu SA a to z toho důvodu, že v momentě kdy bychom palcem natahovali kohout, může dojít k opožděnému zápalu a tím ke zpětnému chodu závěru, který by způsobil palci zranění. Jestliže dojde k výstřelu, doporučuje se následně střelbu regulérně ukončit, provézt rozborku zbraně a zkontrolovat bicí mechanismus zbraně. Nelze již zjistit, jestli nebyla závada způsobena špatně zalisovanou zápalkou v náboji, ale měli bychom prověřit stav zbraně. V případě pochybností informovat správce střelnice, zbrojíře atd. Tento bod doporučuji  komisaři nezmiňovat uvádím ho spíše pro zajímavost.

2)  Zvednutím volné ruky dát znamení řídícímu střelby, že nastala závada na zbrani.

3) Od poslední aktivace kohoutu, tedy od „prázdného cvaknutí“, je nutné vyčkat minimálně 30s. To znamená, že celou tuto dobu mířit se zbraní do bezpečného prostoru s prsty mimo spoušť, lučík a kohout. Je to velmi málo pravděpodobné, ale může během této doby dojít k opožděnému zápalu a tím k následnému výstřelu. Jestliže tento krok při zkoušce vynecháme, je to bráno jako hrubá chyba a záruka ukončení zkoušky. 

4) Po uplynutí této doby, jestliže je tedy vše bez reakce, postupujeme postupem vybití zbraně (KONTROLA ZBRANĚ) a jejímu bezpečnému odložení. Následně se zaměříme na „vyhozený“ náboj ze zbraně.

5) Provedeme kontrolu „vadného“ náboje. Jestliže je na zápalce citelná stopa po úderu,  je tedy jasné, že se jedná o závadu náboje, tedy zápalky a takový náboj nesmíme vyhodit, ale předáme ho řídícímu střelby, zbrojíři nebo správci střelnice k odborné delaboraci.

 

 
6) Jestliže je zápalka beze stopy anebo je na ní slabá stopa po úderu a přitom není zápalka v náboji „utopená“ , jedná se podle všeho o závadu na zbrani jak bylo popsáno výše.  Příčina může také být např. ve špatném a nedostatečném vyčištění.

 

5E2: Závada – Selhač se slabou ranou.

Řešení této závady dávají komisaři většinou nejčastěji, protože se u ní prověřuje několik postupů najednou a hlavně jestli žadatel o zbrojní průkaz chápe několik souvislostí, jaké nebezpečí u této závady hrozí, co nesmí následovat a jaký postup přesně zvolit a proč. 

 Stiskneme spoušť a ozve se jen SLABÁ RÁNA. Nedojde k přebití, tím ani k opětovnému natažení kohoutu a pravděpodobně se  line kouř ze závěru (tedy takto to komisař většinou oznámí). V tomto případě se jedná o závadu, kdy došlo k aktivaci zápalky v náboji, ale nedošlo k zahoření výmetné náplně (střelného prachu) a tím k regulérnímu výstřelu. Prach nezahořel buď proto, že v náboji vůbec nebyl nebo ho tam bylo málo, ale také  mohl být částečně znehodnocený olejem. Olej je spolehlivý neutralizátor střelného prachu.  To se může stát např. u revolveru, když je náboj dlouho v komoře válce a zbraň byla např. důkladně nakonzervovaná. Olej časem může postupně vyvzlínat, a protože mezi projektilem a nábojnicí není hermetické utěsnění, může se takto dostat dovnitř.  Přesnou příčinu závady, ale  nelze v této situaci ještě  určit.

Hlavní nebezpečí, které u této závady hrozí, je riziko ucpání hlavně projektilem.  Zápalku tvoří malé množství třaskaviny a  její primární úkol je vznik ohně k zapálení prachu. Po zažehnutí zápalka vyprodukuje určité množství energie, která dokáže uvolnit střelu z náboje a vmést ji do hlavně. V některých případech například, když je v náboji přeci jen malé množství aktivního prachu, střela opustí zbraň s velmi malou energií, ale mnohem častěji se stane, že střela uvízne v hlavni a tím ji ucpe. Pozná se to zpravidla právě unikajícím kouřem ze závěru, protože v normálním případě by kouř odešel ven hlavní. Tím, že je v hlavni překážka, vrací se zpět. Jako když kouří kamna. V každém případě u této závady je nutné vždy počítat s variantou, že došlo k ucpání hlavně !

Jakmile se stane tato závada, musí se okamžitě střelba ukončit, protože při dalším výstřelu by došlo k destrukci hlavně a následnému zranění. Toto je hlavně potřeba komisaři říct. Ve skutečnosti,  kdybychom opět po této události zmáčkli spoušť, by se nestalo vůbec nic, protože nedošlo k přebití a zápalník by uhodil do stále stejného náboje konkrétně na již vyhořelou zápalku. To se ale bavíme o samonabíjecí pistoli. V případě revolveru  by vše dopadlo mnohem hůře. Proto zásada : Ukončit ihned střelbu !!!  

Postup :

1) Mířit se zbraní stále do bezpečného prostoru a sundat prst ze spouště.
2) Zvednutím volné ruky dát znamení řídícímu střelby, že nastala závada na zbrani.
3)Ve stavu míření zbraně do bezpečného prostoru vyčkat minimálně 30s. U této závady to sice není tak nutné, jako u „ klasického selhače“, protože už došlo k zažehnutí zápalky a prach nezahořel, je tedy technicky  nemožné aby zahořel opožděně. Nicméně do náboje nevidíme, nevíme přesně jaké chemické procesy se tam v tento okamžik odehrávají a je tedy vždy lepší vyčkat.

4) Provedeme KONTROLU ZBRANĚ, tedy její vybití, ale pozor v tomto případě nedáváme „ránu jistoty“. Jestliže tak uděláme, pravděpodobně máme po zkoušce.

5) Kohout bezpečně vypustíme na palce a provedeme rozborku zbraně, tedy postup, který je uveden v bodu „2B“, abychom provedli kontrolu průchodnosti hlavně. Jedině tak se lze ujistit, že je možné ze zbraně dále střílet. Většinou stačí jen komisaři říct jaký postup bychom zvolili, rozborka se většinou fyzicky již neprovádí.  Stejně tak se může komisař zeptat, co bude přesně po vybití zbraně z naší strany následovat. Takže – rozborka a kontrola průchodnosti hlavně. Do té doby se nesmí ze zbraně vystřelit.

Problém by mohl nastat  s Glockem, kde nelze kohout  vypustit na palce, protože bicí a spoušťový mechanismus zbraně je zkonstruován jinak než je tomu např. u ČZ 75  a zbraň nemá vnější kohout a zápalník, ale úderník, a používá tzv. částečně předepnutý mechanismus. V případě postupu při závadě – selhače se slabou ranou, po kontrole zbraně dojde k přednatažení úderníku a u zbraně v tomto případě nelze provézt rozborku. Na to musí být úderník vypuštěný.  To lze udělat pouze po stisku spouště, tedy po tzv „ráně jistoty“. Bez „rány jistoty“ není možné zbraň rozebrat a tím provézt kontrolu hlavně. Glock  se ale u zkoušek moc nevyskytuje. V každém případě je vždy nutná komunikace s komisařem a raději ho předem informovat, jaký postup v následujícím kroku zvolím a hlavně proč.

Jestliže zjistíme, že je hlaveň ucpaná, existují sice postupy, jak střelu ze zbraně svépomocí dostat, jako použití bronzové nebo mosazné tyčky a opatrně vyklepat gumovou paličkou směrem do komory, ale vždy si je potřeba uvědomit, že poškodit si vývrt hlavně, která stojí několik tisíc, není žádná velká výhra a je proto spíš lepší  obrátit se na zbrojíře.

5E3: Závada – Zádržka.

Po výstřelu zůstane zbraň zaseklá, nelze pokračovat ve střelbě, závěr zůstává „na půl cesty“, tedy ani v základní poloze po přebití, ani v zadní poloze zachycený (jak se stává po vystřelení posledního náboje). V okénku zůstala zaseklá nábojnice, která zbraň blokuje.

Postup :

1) Stále míříme se zbraní do bezpečného prostoru a sundáme prst ze spouště.

2) Pohledem se snažíme zjistit co se přesně stalo. Velmi pravděpodobně si všimneme vykukující části nábojnice z vyhazovacího okénka. To znamená, že po výstřelu z nějakého důvodu došlo k vzpříčení nábojnice v okénku. Důvod může být špatné držení zbraně při výstřelu, kdy nedržíme zbraň dostatečně pevně a při zpětném rázu povolujeme ruce. Možností je také „vadná nábojnice“ nebo špatně vyčištěná zbraň atd.

3)  Za stálého míření do bezpečného prostoru se pokusíme vypustit zásobník. Když se nám to povede, zatáhneme za závěr a tím uvolníme cestu zaseklé nábojnici, která vypadne okýnkem a nebo šachtou zásobníku.

4)  V této situaci se stává, že zásobník nejde vypustit. Může to být tím, že další náboj, který by při normálním postupu byl připraven k nabití do nábojové komory, je již malinko vychýlený a nedovoluje nám zásobník vypustit. V tomto případě musíme postupovat opatrně s rozmyslem a kombinovat použití o něco větší síly při vypouštění zásobníku a postupné snahy o uvolňování závěru.
Když se nám povede zásobník vypustit a stáhnout závěr, vypadne prázdná nábojnice z předchozího výstřelu, ale velmi pravděpodobně i kompletní náboj, který byl připraven k nabití do komory.
Provedeme KONTROLU ZBRANĚ a doporučuje se  ukončit střelbu, provézt rozborku a celkovou kontrolu, případně vyčištění.

Podobná závada, v tomto případě  „Vzpříčení náboje„, se nám může stát při připravování ke střelbě. Míříme zbraní do bezpečného prostoru, zasuneme zásobník, natáhneme závěr, pustíme a zbraň se „zasekne“. Tento problém se většinou stává, tehdy jestliže po natažení závěru závěr nepustíme, ale snažíme se ho brzdit, tedy máme pocit, že se nebudeme ke zbrani chovat tak hrubě a závěru do jeho výchozí polohy sami pomůžeme. Je to chyba a končí to většinou právě vzpříčením náboje při nabíjení. Postup k odstranění závady je stejný jako v případě zádržky.
Správný postup při nabití  tedy je: Natáhnout, kdy závěr držíme za jeho konec (za žebrování) palcem a ukazovákem a jakmile závěr natáhneme do maximální polohy, tak ho pustíme a ruku dáváme pryč. Možná se to může zdát poněkud humpolácké, ale je to správný postup a zbraň to běžně zvládá během střelby. Není tedy důvod domnívat se, že je nutné ji takto „ulehčovat“. Naopak tím vzniká problém.

 

6F: Střelbu přerušit.

Úkolem je  provést přesné postupy při přerušení střelby. Dát prst mimo spoušť a aktivovat vnější mechanickou pojistku a zároveň případně komisaři přesně popsat, v kterých situacích je možné takto zbraň zajistit, odložit a jaké musí být splněné dále podmínky. Tento příkaz se zpravidla dává v situaci, kdy během střelby (její simulaci) komisař oznámí, že se v prostoru střeliště objevil  nečekaně, člověk, zvíře atd. Ačkoli se to zdá jako naprosto nesmyslné, může se tak stát třeba na venkovní střelnici.

Postup :

1) Stále míříme do bezpečného prostoru a dáme prst mimo spoušť.
2) Protože se tak děje během střelby, je kohout natažený na pracovním ozubu.
Jestliže je tedy zbraň vybavena mechanickou vnější pojistkou, aktivujeme ji! U této zbraně (ČZ 75 B) lze tuto pojistku aktivovat jen v momentu, kdy je kohout na pracovním ozubu. Neaktivování pojistky při tomto úkolu je bráno jako chyba a znamená to většinou konec zkoušky.
3) Komisaři oznamujeme, že střelba je  přerušena a že podle momentální situace ve střelišti odkláníme zbraň (z původně bezpečného prostoru) tak abychom nemířili na člověka popřípadě zvíře, které se tam může nacházet. V tomto případě ale jen naznačujeme, rozhodně se zbrani nezačneme šermovat a mávat. Komisař musí vědět, proč tak činíme. Ne, že odkloníme zbraň a až teprve potom oznamujeme proč.
4) Když má zbraň kohout na pracovním ozubu  a je zajištěna mechanickou vnější pojistkou, nelze stisknout spoušť a zároveň není možné zatáhnout za závěr.
Je možné takto zajištěnou zbraň odložit pojistkou vzhůru, tak aby hlavní směřovala do bezpečného prostoru. Je to třetí způsob bezpečného odložení zbraně, ale pozor, na rozdíl od předchozích dvou v tomto případě se nesmíme od zbraně vzdálit. Musíme ji mít stále pod dohledem, nebo jak se také říká udržovat s ní oční kontakt. Například můžeme takto odložit zbraň, abychom si upravili brýle, sluchátka atd. Zjednodušeně řečeno, mít ji stále pod kontrolou a nezpouštět z ní oči.  Stále musíme mít na paměti, že zbraň i když je pojistkou mechanicky zajištěná, je stále nabitá s nábojem v komoře a s nataženým kohoutem! Já osobně tento způsob odložení zbraně nedoporučuji v žádném případě, přijde mi vždy mnohem jistější  a bezpečnější zbraň klasicky vybít a odložit jedním ze dvou výše popsaných postupů.

 

7G: Střelbu ukončit.

Zjednodušeně by se dalo napsat, že náplní tohoto posledního úkolu je provést přesné úkony k bezpečnému vybití zbraně a k jejímu odložení předepsaným způsobem. U tohoto úkolu už se téměř nechybuje, protože jestliže se uchazeč dostal až sem, musel už několikrát dokázat, že ony úkony již ovládá.

Postup:

1) Se zbraní stále míříme do bezpečného prostoru a sundáme prst ze spouště.

2) Provedeme KONTROLU ZBRANĚ, tedy postupy k jejímu vybití (zásobník, komora, pohledová kontrola).

3) Zbraň bezpečně odložíme, prvním nebo druhým způsobem. V případě prvého postupu, bezpečně vypustíme kohout (Rána jistoty a následné nastavení kohoutu na bezpečnostní ozub. Případně vypuštění „Na palce“).

4) Vyprázdníme zásobník.

 

Tím by mělo být teoretické přezkoušení z krátké kulové zbraně splněné. Je ale možné, že komisař bude mít doplňující otázky ohledně nauky ze zbraně a střeliva, jestliže se tak nestalo již dříve, během plnění úkolů. Jak už bylo napsáno, v závislosti na zvolených skupinách zbrojního průkazu se odehrává ještě přezkoušení bezpečné manipulace z dlouhé kulové zbraně a brokovnice. To se ale většinou děje jen tehdy,  jestliže žádáme i o jiné kategorie zbrojního průkazu než jenom samotné „E“. V případě tedy malorážky a brokové dvojky či kozlice probíhá přezkoušení většinou jen z úkolů 1A, 2B, 3C, 4D, 7G.  Osobně doporučuji každému, když už se rozhodnete si udělat zbrojní průkaz, udělejte si  klidně všechny skupiny. Nikdy nevíte kdy se vám můžou hodit. 

 

Poslední část která následuje je praktická zkouška. Vše co bylo doposud, bylo jen nanečisto a následují střelby, kde komisař hlídá všechny  postupy, aby odpovídaly bezpečnostním pravidlům. Jediná chyba v manipulaci se rovná ukončení s verdiktem Neprospěl. Takže hlavně nepospíchat a postupovat rozvážně a s opatrností. Nejdříve se střílí 3 rány tzv. nanečisto, aby bylo možné si zjistit co provádí nervozita s rukou a také jak se chová samotná zbraň. Bohužel na některých střelnicích se střílí na zkouškách z takových střepů, že střelbu nanečisto doporučuji všem. Při ostré střelbě na čisto musí být minimálně 4 rány z pěti v terči. Jestliže tam budou jen tři, nedá se nic dělat, nepovedlo se a většinou za měsíc je možné se dostavit na opravný termín. Terčem je myšlen prostor uvnitř kruhů, nikoli terč, tedy papír jako takový.  Stačí trefit 4×1, ale když bude díra po střele v rohu papírového terče mimo vyobrazený kruh, je to bráno jako rána mimo. Trefit se ale na 10 metrů většinou nedělá nikomu potíže. Jestliže vše dopadne dobře, následuje (podle zvolených skupin) střelba z malorážky. Zde se střílí, jak je známo z testových otázek, na 25 metrů a to na malorážkový terč, který má v průměru 25cm.  Je možné střílet s oporou a ve většině případů bývá tento úkol zvládnut bez problémů. Poslední střelba, která může následovat, jsou dva výstřely z brokovnice, ale to většinou jen pro toho, kdo si dělá skupinu „C“. Střílet z brokovnice na pevný terč vzdálený 25 metrů je pouze formální záležitost, protože v tomto případě nelze netrefit. Terč potom přirozeně vypadá jako síto na mouku 🙂

Opět tedy opakuji, důkladná příprava, několik návštěv na střelnici s instruktorem, kde si  10x -20x  projít všechny postupy, včetně rozborky a sborky je nutná. A hlavně střílet a střílet, zvykat si na zpětný ráz a na hluk výstřelu.  Svůj čas to prostě chce a je nutné ho tomu  dát. Zároveň je potřeba si také přiznat, že to není pro každého. Tak jako každý neumí uvařit svíčkovou, uběhnout maraton, namalovat obraz nebo zahrát na klavír, tak ne každý je schopný udělat zkoušky a vlastnit legálně zbraň. Zároveň platí, že ten kdo se zbraní bojí anebo ten, kdo k nim nemá patřičný respekt, by je nikdy neměl brát do rukou.

Tak a to je vše. Přeji všem, aby u zkoušek uspěli a nakonec se i dočkali zbrojního průkazu a uvědomili si, jak velkou zodpovědnost a závazek si díky tomu na sebe vzali. A hlavně také aby nemuseli nikdy použít zbraň v případě obrany, ale jen pro sportovní nebo loveckou činnost. Hodně štěstí, rozumu a rozvahy!

 

Tímto chci poděkovat Vláďovi za možnost využít k sepsání článku jeho krásnou, už pomalu historickou zbraň :-), Jakubovi za asistenci a také Kostelecké střelnici.